उपोषण: काल्पनिक किंवा वास्तविकता?

17. 03. 2017
एक्सपोलिटिक्स, इतिहास आणि अध्यात्माची 6वी आंतरराष्ट्रीय परिषद

Ačkoli by se mohlo zdát, že posedlost démony existuje pouze v hororech, opak je pravdou. Víra ve zlé entity, a v jejich schopnost ovládat lidskou mysl, je jedním z nejdéle trvajících přesvědčení v historii lidstva. Vždyť už i v samotné Bibli můžeme najít zmínky o exorcismu (kupříkladu Ježíš vymítající démony, které následně pošle do stáda vepřů, jež se pak vrhnou z útesu do moře).

Představa, že invazivní duchové jsou ze své podstaty zlí, vychází z židovsko-křesťanského konceptu. Mnoho náboženství a systémů přesvědčení akceptuje posedlost dvojího druhu: dobrou a špatnou. Obě formy však nejsou pro ně nijak alarmující, považují je za normální aspekty duchovního života. V roce 1800 se napříč celou Amerikou rozmohlo náboženství zvané Spiritualismus, jehož příznivci byli přesvědčeni o tom, že smrt je pouhá iluze a že duchové mohou posednout člověka. Zastánci hnutí नवीन वय se zase snažili záměrně vyvolat různé entity pomocí takzvaného चॅनेलिंग a dovolit jim posednout médium, jež sloužilo jako jakýsi dorozumívající komunikační kanál mezi světem živých a mrtvých.

Fiktivní exorcismus

Největší podíl na popularizaci exorcismu má jistě Hollywood. Vznikly v něm totiž filmy na základě „skutečných událostí“ –  अंतिम exoscism, एमिली गुलाबचे भूत चुकिचे नाव, आत भूत किंवा संस्कार – každý z nich měl odlišnou úroveň kvality a míru děsivosti. Největší vliv však měl, logicky, Vymítač ďábla. Po jeho uvedení do kin v roce 1974 obdrželo Katolické centrum v Bostonu snad nejvíce žádostí o vymítání za celou dobu své existence. Scénář napsal विल्यम पीटर ब्लॅटी, dle své novely stejného názvu. Ta vznikla na základě novinového článku z roku 1949, v němž byl popisován případ posednutí ďáblem u jednoho chlapce z Marylandu. Blatty byl přesvědčený o jeho pravdivosti, ačkoli se později ukázalo, že celý příběh není příliš věrohodný.

Michael Cuneo आपल्या पुस्तकात American Exorcism: Expelling Demons in the Land of भरपूर, považuje právě Blattyho Vymítače ďábla za zdroj dnešní fascinace posedlostí démony. I když Cuneo uvádí, že celá novela je pouze vykonstruovanou fantazií, spočívající na chatrných základech deníku jednoho kněze, je potřeba říci, že skutečně existoval chlapec, žijící v Marylandu, který absolvoval rituál exorcismu, jenomže se při něm neděly žádné vyloženě děsivé a obscénní scény, jež známe ze samotného slavného filmu.

Skutečný exorcismus

I přesto, že si mnoho osob myslí, že je exorcismus záležitostí středověku, není tomu tak, je stále prováděn na osobách s psychickými problémy, které jsou častokráte velmi silně věřící. V tomto případě však nefunguje samotný proces vymítání, ale síla sugesce. Pokud je člověk o své posedlosti přesvědčený (a že ho exorcismus vyléčí), může se dostavit krátkodobý či déletrvající zlepšený stav.

Exorcismus vznikl z řeckého slova pro přísahu: एक्साशिया. जेम्स लुईस आपल्या पुस्तकात Satanism Today: an Encyclopedia of Religion and Popular Culture, vysvětluje, že vymítání znamená přivolat vyšší autoritu, která přinutí zlého ducha k odchodu (donutí jej k přísaze, že opustí tělo svého hostitele). Právě proto se kněz odvolává na Otce, Syna i Ducha svatého.

Minimálně klení a sebeukájení vyvolává na tváři úsměv, neboť kdyby tomu tak skutečně bylo, musela by být posedlá nejméně půlka obyvatel na naší planetě.
První příručku pro exorcisty vydal Vatikán v roce 1614 a revidoval ji v roce 1999. Dočteme se v ní, že posedlost se vyznačuje nadlidskou silou, averzí ke svěcené vodě a schopností mluvit cizími jazyky, jenž daná osoba prokazatelně neovládá. Dalšími možnými znaky je také plivání, klení a „časté sebeukájení“.

Na světě operuje jen hrstka vysvěcených vymítačů, další stovky se tomu věnují „amatérsky“. Michael Cuneo se ve svém životě zúčastnil padesátky exorcismů. Nikdy však, jak sám tvrdí, neviděl nic zvláštního: žádné otáčení hlavou, žádné škrábance či jizvy, objevující se zničehonic na tváři posedlého a žádná levitace. Pouze hrstka velmi emocionálně vypjatých osob, a to na obou stranách rituálu.

Mnoho lidí si sledování filmů o posedlosti velmi užívá, jenomže je dobré mít na paměti, že ve skutečnosti může mít exorcismus smrtelné následky. V roce 2003 byl zabit během rituálu vymítání osmiletý autistický chlapec; jeho rodiče považovali chlapcovo postižení za důkaz posedlosti démonem. O dva roky později zemřela rukou kněze mladá rumunská jeptiška, kterou přivázal na kříž, dal jí do úst roubík a ponechal několik dní bez vody a jídla. A v roce 2010, během Vánoc, byl v Londýně jeden čtrnáctiletý chlapec zmlácen a poté utopen svými příbuznými, kteří se z něj taktéž pokoušeli vyhnat démony.

Položme si tedy otázku, zda je možné, že existuje posedlost démony. Jestliže bychom přijali ten fakt, že jsou zlé entity skutečné (na základě mnoha dokumentů, pověstí a zážitků, které jsou zaznamenávány od samotného počátku věků), dokázali bychom je vypudit pouhými slovy a vírou ve vyšší moc? Nebo je celý rituál bezcenný a škodí pouze těm, kdo se vymykají obecnému pojetí „normálnosti“?

Váš názor na exorcismus

परिणाम पहा

अपलोड करीत आहे ... अपलोड करीत आहे ...

तत्सम लेख